Desítka vol.IV: Čteme nebo máme překnížkováno?

Nedávno jsem narazila na zajímavý graf, ze kterého vyplynulo, že jsme na 6. místě ve světě v počtu hodin, které trávíme čtením. Průměrný Čech stráví čtením 7,4 h  týdně, což je oproti celosvětovému průměru 6,5 velice zajímavé číslo (oproti tomu u TV prosedí  Češi  16, 2 hodin týdně, což lehce pod celosvětovým průměrem). Tato čísla společnosti World Culture Score Index jsou už 5 let stará, tak jsem zjistila několik zajímavých čísel, jak to u nás se čtením je.

 Často slýchávám, že se čte čím dál méně, že digitální čtení a brouzdání po internetu odsouvá tištěné knihy, že lidé berou knihu do ruky stále méně. Není to však pravda. Literární vědec Jiří Trávníček se inspiroval u polských, německých a amerických kolegů, kteří mají s výzkumem čtenářství ty nejlepší zkušenosti a ve spolupráci s Národní knihovnou a Akademií věd ČR, vydal v roce 2013 knihu Překnížkováno, Co čteme a kupujeme (2013), kde prezentuje výzkum zaměřený na čtení a knižní trh u nás. Jedná se již o třetí výzkum v řadě, který takto zpracoval. Knižně je všechny vydalo nakladatelství Host: Čteme? Obyvatelé České republiky a jejich vztah ke knize (2008), Čtenáři a internauti, Obyvatelé české republiky a jejich vztah ke čtení (2011). Za dva roky chystá další titul, věnovaný socializaci čtení, o tom, jak čteme v rodině, ve škole atd. A vůbec to nejsou knížky plné suchých statistických dat, naopak, svižně se čtou a každý, kdo se o čtení zajímá si v nich najde kupu zajímavých informací.

1. Čteme o dost víc, než se říká

Každý rok na světě vychází zhruba 1 milión titulů, z toho polovina v EU. V České republice v roce 2014 vyšlo dle Národní knihovny 17 876 titulů ( v roce 1990 to bylo 4000). 

Knihu do ruky denně bere 12% čtenářů. Nejsilnější skupina, více jak třetina (35%) čtenářů však čte 1x týdně. Průměrný Čech přečte za rok 13,2 knih a čte 27 minut denně. Vášnivých čtenářů, tedy těch co přečtou ročně je u nás 5,6%, oproti tomu nečtenářů, co nečtou vůbec je 16%. Tedy 84% Čechů pravidelně. 

2. Máme nejhustší síť knihoven v EU

Od časů TGM máme nejhustší knihovnickou síť, v ČR je 5401 knihoven (což je 4x víc jak průměr EU, naopak dotace na čtenáře jsou u nás pětinové), máme 1,5 mil. registrovaných čtenářů, průměrný počet ročních výpůjček je 45,7 na čtenáře, V posledních letech však ubyly některé výrazné skupiny tahounů, co chodily do knihovny pravidelně, např. skupina, co používala veřejný internet. Nebo také skupina mladých studentů, protože ustupuje vybavení odborných oddělení, kvůli dostupnosti informací na internetu. Trendem je z knihoven dělat místa setkávání, komunitní a rodinná centra, co budou pořádat přednášky, besedy apod. Pořád ale dominuje zájem o výpůjčky knih než o ostatní služby. Češi prostě do knihovny chodí, 32% obyvatel aspoň 1x za rok . 

3. Domácí knihovny

České specifikum, fenomenální jev, v našich domácnostech máme největší knihovny z EU, možná i celosvětově. Pouze 2% našich obyvatel nemají doma žádné knihy. Je to díky tradici,  v našich domácnostech jsou až třígenerační knihovny. Prostě jsme národ knihy, máme ke knihám osobní vztah, vnímáme je jako artefakt, dědíme knihovny po předcích, dáváme si knihy jako dárky a těžko se jich zbavujeme. Např. v USA, když se rodina stěhuje nechává knihovnu na místě a pořizuje si knihy nové. Průměrná domácnost má u nás v knihovně 250 svazků, každý 40. má ovšem více jak 1000 svazků. 

4. Vztah k moderním médiím

Není potvrzeno, že by internet šel proti čtení, to je mýtus.  Naopak mnohem více čtení negativně ovlivnilo sledování televize. Knihomolové na netu nacházejí spousty informací o knihách, využívají možnost nákupu knih, naopak čím víc čtení, tím víc internetominut. Vášniví čtenáři mají tendence se kontaktovat prostřednictvím sociálních sítí, stále větší oblibě se těší www.goodreads.com, www.databazeknih.cz, www.cdbd.cz.  Naopak, ti co nečtou, jsou také hodně na internetu a nevede je to ke čtení. Rozdíl je pak zjevný např. i ve sledování rozhlasových a televizních programů, nečtenář chytá pouze heslovitě. Čtenář je cílenější, umí si více vzít díky vnímání ve mřížce. Tady se velmi výrazně i faktor vzdělání, naopak urbanistické atributy to neovlivňují vůbec.

5. Nabývání knih

V roce 2013 si průměrný čtenář koupil 2,3 knihy´a zaplatil za ně 691 Kč. Celkově si 48% lidí koupilo alespoň jednu knihu, 52% žádnou. Nejčastějším způsobem nabývání knih je darování, průměrný Čech dostane darem 3,3 knihy ročně. V knihkupectví si pořídíme 21% knih, jako dárek je pořízeno 18% všech prodaných knih. Půjčíme si 55% všech přečtených knih ( z toho 34% v knihovně). Výrazná skupina 89% čtenářů nakupuje v klasickém knihkupectví, 38%  v antikvariátech, které se poslední dobou hojně přesouvají na internet, vznikají i weby, kde si čtenáři prodávají knihy na přímo, např. www.trhknih.cz. 

6. Elektronické knihy

Mýtus, že e-knihy vytěsní tištěné knihy je hojně rozšířený, ale statistické údaje ho vyvracejí. V roce 2014 bylo z celkového prodeje knih na našem trhu cca 2% v elektronické podobě. Amazon v roce 2007, kdy launchoval Kindle, zažil strmý nárůst, nyní stagnuje. Nedochází k náhradě a vytěsňování, ale spíš se rozdělily segmenty trhu na tištěné a elektronické. Nezafungoval zde očekávaný efekt, že si ke čtečkám najdou cestu senioři. Čtečky mají své u čtenářů své místo, tištěné knihy však neohrožují, 96% čtenářu e-knih si pravidelně kupuje i tištěné knihy. 

7. Jak vypadá český čtenář

A co máme společného se čtenáři v Evropě? Výrazné ovlivnění výběru četbu žánrovostí a vzděláním. Naopak se výrazně odlišujeme genderově, v ČR čte více žen, není u nás geografická bariéra, tedy rozdíl mezi čtenáři na vesnici a ve městech. Dalšími rozdíly je třeba četnost návštěvy knihoven, velikost domácí knihovny, ale i to, že u nás neplatí,že čím starší čtenář je, tím víc čte, u nás dochází k propadu ve středním věku, pak zase nárůst.  Jsme sentimentální čtenáři, každý se nechá knihou dostat v emoční rovině, i vzdělaní čtenáři by měli chtít si nad knihou i poplakat, tzn. nečíst jen odbornou. Vzpomínky na dětství, nostalgie, tak je čtení zdravé, odborníci dokonce na AV apelují, aby naše vědecká reprezentace nečetla jen odborné knihy.

8. Nejoblíbenější knihy v ČR (2013)

Babička 

Harry Potter

Padesát odstínů šedi

Vejce a já

Pán prstenů

Saturnin

Osudy dobrého vojáka Švejka

Malý princ

Na západní frontě klid

To bych řekla, že je celkem překvapení. Obzvlášť tedy umístění Babičky na prvním místě, to přisuzuji spíš nostalgii a symbolice kulturní hodnoty. Babičku díky masáži v povinné četbě skutečně zná každý a vnímá ji jako národní symbol, je tedy otázkou, jakou motivaci měli respondenti k této odpovědi, zda je to skutečně jejich oblíbená kniha nebo to z vlastenectví jen tak deklarují. Nejprodávanějšími knihami loňského roku byly: Dívka ve vlaku, Dívka v pavoučí síti, Biomanžel, Deníček moderního fotra, Stalker, Sněží. Všechno to byly marketingově silně podporované tituly.  

9. Co čteme?

Nejvíce čtenářů se dle očekávání věnuje čtení beletrie, jasným hegemonem je beletrie oddechová s 23%, klasickou beletrii preferuje 14% čtenářů. Literatuře faktu holduje 14% čtenářů. Sci-fi a fantasy čte 7% čtenářů, esoterickou 3%. Zde platí, že čím je čtenář starší, tím více inklinuje k literatuře faktu, čím je vzdělanější, tím víc preferuje klasickou beletrii, prostě žádné překvapení. 

10. Motivace

Nejzásadněji ovlivňuje čtenáře, to zda pocházejí z prostředí, kde se četlo. Samozřejmě, nejdůležitější motivací je osobní doporučení od někoho známého. Mít svého tipaře, je nejdůležitější zdroj, a zde opět chvála internetu, díky recenzím, blogů, sociálním sítím, ale i zajímavým kampaním se přímo potvrzuje to, že internet je skvělým pomocníkem při výběru četby. Naopak proti působí paradoxně veliký výběr knih, ve kterém se čtenář neumí orientovat a také vysoká cena.

A závěrem, co říká Trávníček na téma Čtenář vs. nečtenář?

„Čtenář častý výrazně zaostává za nečtenářem jen v návštěvě sportovních akcí. Překvapivě jdou na jeho konto i aktivity jako zahrádkaření/chalupaření, aktivní provozování sportu či koníčky. Pravidelný vztah ke knihám tak nevykazuje jen příznivou korelaci s příbuznými aktivitami, jako je návštěva kulturních akcí, nýbrž i s těmi, u nichž bychom předpokládali, že jdou jednoznačně proti čtení. Řečeno jinak: ani minuty ušetřené na čtení nedokáže nečtenář proměnit v to, aby byl volnočasově aktivnější než čtenář častý. Povaha jeho volného času je daleko amorfnější než u čtenáře častého.“ 

A jak to máte se čtením vy?

Hezkou sobotu všem.